POPRVÉ na LOUce – nové foto v galerii
POPRVÉ
Ano poprvé; první ročník UniFestu a jsme nakonec úplně nadšení a skoro dojatí.
Co si budeme povídat o programu prvního ročníku, bylo to jednoduché a bylo to hodně pracovní.
Je úterý 3. září 2024. Sešli jsem se společně na naší LOUce.
Na začátku celé akce Marcelka pronesla krátkou promluvu o tom, jaká je naše LOUka pro nás příležitost, jak nás spojuje, ale také jak velký je to závazek a jak velká je to pro obec změna. Ano, je to nový začátek něčeho, ani přesně nevíme sami, ale jsme otevřeni a v očekávání.
Po úvodu jsme se pustili do práce. Pozemek je neposekaný, zarostlý vším možným a vlastně tak trochu zpustlý, jak se o něj předchozí majitel moc nestaral.
A už to jelo.
Bylo to poprvé, co jsme tam byli, a musím říct, že jsme naprosto nadšení! Strávili jsme tam celé odpoledne, sekali trávu, řezali roští a představovali si u toho, co všechno tam budeme pěstovat a podnikat.
Co na tom, že bylo vedro, vůbec jsme jej nevnímali. Viděli jsme jenom kreativní práci, a to jak se nám pozemek úklidem a sekáním rodí pod rukama. Jak se před námi odkrývá a jak postupně obnažuje svou nenápadnou krásu ochotně rád, jak je šťastný, že konečně přišel někdo, kdo o něho bude pečovat a kdo si ho bude báječně užívat.
Co na tom že byl naplánovaný i piknik, my jsme vážně nestíhali se ani napít vody, sekali jsme hrabali jsme, nosili jsme, uklízeli jsme.
Co na tom že pozemek byl asi kdysi smetiště, prostě jsme to vše sbírali do pytlů a třídili a těšili jsme se že budeme sbírat i příště.
Co na tom že nám sousedé na něj stále vyváží posekanou trávu, to se vyřeší, oni si jenom mysleli, že pozemek je opuštěný.
Genius loci tohoto místa je skvělý, jsme nadšení o ničem nepřemýšlíme, prostě jsme začali a najednou společně pracovali jsme jako šílení, jako blázni. A pořád jsme jenom plánovali, co bude tady a co bude tam a jak to uděláme a co ještě. A co tak a co jak…
Bylo nás napoprvé sice jenom pár, někteří další nemohli a jiní onemocněli, ale to nevadí, úplně to stačilo a byla to nádhera, atmosféra kreativity a nadšení, jaké jsme dlouho nezažili, atmosféra souznění a sounáležitosti.
Najednou jsme všichni viděli ty příležitosti a možnosti, co nám pozemek může přinést a co od něj lze očekávat. Ten prostor má takový potenciál!
Už teď máme v hlavě spoustu nápadů, co všechno bychom tam mohli dělat. Mít svůj společný kousek přírody je něco, co nás velmi těší. Také přemýšlíme o malém koutku, kde bych mohli jen tak posedět a relaxovat, obklopeni tím vším, co tam vyroste.
Kromě toho, že tam budeme pěstovat květiny bylinky a ovocné stromy, máme v plánu ten prostor využít i pro něco ještě hlubšího. Chceme tam pořádat shromáždění a menší setkávání s přáteli, kde bychom mohli společně meditovat a propojit se s přírodou. Představujeme si místo, kde si každý může na chvíli odpočinout od shonu každodenního života ve městě, zaměřit se na klid a najít v sobě harmonii. Chtěli bychom tam vytvořit takovou malou oázu klidu, kde by se lidé mohli uvolnit a načerpat novou energii.
Autor: Eva Nejedlová
