Po stopách unitářů v Polsku
V rámci přípravy cesty na ostravský sněm Náboženské společnosti českých unitářů konaný v dubnu 2024 jsme hledali možnosti duchovního propojení s unitářskými kořeny v Polsku. Ukázalo se, že je to možnost společně navštívit Ostravě blízký Krakov, který byl centrem počátků působení unitářského náboženského společenství vzniklého z polské reformované církve. Inspirací nám byl článek Rakowský katechismus a sociniánská christologie od Scott Deane (sešit 2, jaro 2023, řada Tradice).
S nápadem jsme se obrátili nejprve na členskou základnu Liberecké obce unitářů a poté, co byl záměr cesty kladně přijat, jsme tento celý záměr schválili na schůzi MSS naší obce.
Současně jsme se při plánování cesty do polského Krakova obrátili na naší duchovní J. A. Raškovou a požádali jsme ji, zda by nám poskytla materiály na plánované téma Po stopách polských unitářů. Tomuto tématu duchovní následně věnovala před cestou celou jednu přednášku, která byla velmi zajímavá a díky ní jsme se na naši výpravu důkladně teoreticky připravili.
Dozvěděli jsme se například, že unitářské hnutí na polské straně mělo jedno z center v Krakově. Již v 16. století byl v Krakově založen reformačně laděný kruh. Diskutovali o náboženských textech, komentářích a překladu Nového zákona od Erasma z Rotterdamu. Na jednom ze setkání kruhu kolem roku 1546 se objevil učenec z Nizozemska, který jako první v Polsku zpochybnil dogma o Nejsvětější Trojici. Již v roce 1556, během kalvínského synodu v Seceminu vystoupil Piotr z Goniądzu a ve svém projevu poprvé v Polsku veřejně zpochybnil existenci Nejsvětější Trojice. Tvrdil, že pouze Bůh Otec je nejvyšší Bůh a Ježíš Kristus od něho přijal božství.
Krakov (polsky Kraków) je metropole Malopolského vojvodství v jižním Polsku. Leží na řece Visle. Žije zde přibližně 800 tisíc obyvatel a Krakov je tak druhé nejlidnatější polské město.
Centrem nejen Krakova ale i Polska je historická rezidence polských králů rodu Jagellonců s hradem Vavel (polsky Wawel) a katedrálou a je též sídlem starobylé Jagellonské univerzity. Staré město, které téměř beze ztrát na majetku přežilo druhou světovou válku, oplývá obrovským množstvím historických památek a parků a díky tomu je zapsáno od roku 1978 na seznamu Světového dědictví UNESCO. Jistou zajímavostí pro české návštěvníky je, že první zmínka o Krakově jako o důležitém obchodním hradišti pochází z roku 966 n.l., kdy bylo město pod vládou českého knížete Boleslava I. a teprve o něco později bylo připojeno k polskému státu.
V rámci našeho programu Po stopách polských unitářů jsme v Krakově nejprve navštívili Jagellonskou univerzitu, kde podle historie v roce 1550 kázal své svobodomyslné názory profesor hebrejštiny, italský katolický kněz, teolog a protestantský reformátor Francesco Stancaro. Tento učenec v teologii a luteránství a vystudovaný lékař byl sice odpůrcem antitrinitarismu, ale jeho názory na Kristovu podstatu používali antitrinitáři k popularizaci svých názorů v Polsku a Maďarsku. Měl mnoho následníků a je považován za jednoho z nejúspěšnějších reformátorů v Polsku. Stancaro uznával obě Kristovy přirozenosti, lidskou i božskou, tvrdil, že na zemi Ježíš Kristus nebyl prostředníkem Boha, ale působil zde jako člověk.
Významným reformátorem, který strávil v Polských zemích a především v Krakově velkou část života a svým učením ovlivnil tamní náboženské smýšlení byl Faust Socin, italským jménem Fausto Sozzini (narozen 5. prosince 1539 v Sieně, zemřel 3. března 1604 v Lusławicích) – italský náboženský reformátor , teolog, spisovatel, básník a tvůrce socinianismu a náboženské doktríny polských bratří. Na podzim roku 1578 přišel nakrátko do Polska, do Krakova. Následující rok přišel znovu a usadil se natrvalo.
Žil převážně v Krakově. Chtěl vstoupit do krakovského sboru polských bratří, ale byl odmítnut, protože byl proti překřtění, neboť zastával názor, že každý křesťanský křest je stejně platný. Přesto pokračoval ve spolupráci se svými polskými bratry, pomáhal jim zakládat soudržnou náboženskou doktrínu a řešit jejich vnitřní spory. Od roku 1598 se stal neoficiálním vůdcem Polských bratří. V roce 1580 napsal polemické pojednání O autoritě Písma svatého, která zdůrazňovala roli Bible jako Božího Slova, ale připouštěla, že ji nelze logicky dokázat. Vedl aktivní teologické spory (osobní či korespondenční) s autory z celé Evropy.
Ačkoli v 16. století v Polsku existovala určitá míra náboženské svobody, byli Polští bratři silně pronásledovaným hnutím. V květnu 1591 byl v Krakově při protiprotestantských nepokojích zničena dřevěná kongregace polských bratří – nacházela se v místě současného kostela sv. Apoštola sv. Tomáše v ulici Szpitalna č.p. 14. Toto místo jsme vyhledali a kostel si prohlédli.
Dne 30. dubna 1598 vytáhla skupina krakovských studentů, podněcovaná místním katolickým duchovenstvem do boje proti antirinitářům: vytáhla Fausta Socina z jeho bytu na rohu ulic Bracka a Gołębia, spálila jeho sbírku knih a pokusila se ho zabít, na poslední chvíli ho zachránil kněz a současně profesor Marcin Wadowita. Následně Socin ze strachu o svůj život odešel roku 1598 do Lusławice u Tarnova, kde bylo velké středisko polských bratří. I nadále vedl aktivní život, např. vedl v letech 1601-1602 teologický seminář v Rakově. Zemřel v Lusławicích ve věku 65 let.
Sociniho dům v Krakově na rohu ulic Bracka a Gołębia dnes č.p. 7 jsme vyhledali, je nedaleko hlavního náměstí – viz foto. Poznali jsme jej jen podle popisu ve Wikipedii, protože žádná informační tabulka na něm umístěna není. Na jeho nalezení jsme byli náležitě pyšní.
Polští bratři také známí jako Ariáni, Sociniáni a nebo antitrinitáři – unitářská náboženská komunita, která se v letech 1562 až 1563 oddělila od polské reformované církve představuje nejradikálnější větev reformace v Polsku. V Polsku mohli bratři relativně svobodně působit cca 100 let, potlačení jejich náboženské svobody zapříčinila zejména 30letá válka, přesněji okolnosti švédské okupace části polských zemí a posílením katolického vlivu. Vše vyvrcholilo v roce 1658, kdy usnesením polského sejmu bylo uloženo, že polští bratři se musejí zříct své víry (přiklonit se k jakémukoli jinému tolerovanému vyznání) nebo opustit zemi do tří let. Po tomto datu měla být příslušnost ke sboru polských bratrů trestána smrtí. V roce 1659 byly tyto požadavky zpřísněny, změna náboženství byla povolena pouze ke katolicismu a čas byl zkrácen na 2 roky, tj. Na léto 1660. Mnozí polští bratři odešli, a ve vyhnanství pokračovali ve své činnosti hlavně v Transylvánii, Nizozemsku a vévodském Prusku. Jejich poslední komunity v zahraničí zmizely v roce 1803.
Na bývalých polských bratřích je třeba ocenit především tvůrčí hledání, které bratři dokázali náležitě vést a které i přes malé počty členů jednotlivých sborů tolik přispělo k náboženskému a společenskému životu Polska. Je třeba vážit si jejich odvahy při kladení otázek, neúnavného hledání odpovědí a láskyplné snahy poznávat Boží pravdu. Měli bychom ocenit jejich tolerantnost, byť i oni se navzájem pro své učení mezi sebou přeli, otevřenost, s jakou přistupovali k představitelům jiných vyznání, a přitom nikdy nebyli nekritičtí vůči kázaným nebiblickým názorům, nepřijímali je bezhlavě jen proto, že posilovaly opozici vůči katolictví. Lze je obdivovat též za kulturu, kterou dokázali vytvořit v obzvláště těžkých dobách protireformace. Učit bychom se dodnes mohli i z kolegiálního modelu organizace a řízení jejích církve včetně rovnosti žen.
Naše liberecká výprava v Krakově také navštívila řadu památek duchovního charakteru, jako například Floriánskou bránu a barbakán, baziliku svaté Trojice, baziliku svatého Františka z Assisi a další. Také jsme udělali exkurzi do bývalé Židovské čtvrti, v jejímž centrum se nachází několik velmi zachovalých synagog, a nenechali jsme si ujít v rámci pobytu ani solný důl Wieliczka v sousedství Krakova.
Lze říci že pobyt v Krakově naplnil očekávání účastníků a byl velmi zdařilý mnohé jsme se dozvěděli nejen o historii unitářství ale i celkově o historii Polska a Krakova.
Po skončení pobytu v Krakově jsme se přesunuli do Ostravy, kde jsme se také společně seznámili s kulturou města a následně se zúčastnili sněmu NSČU.
(Autor: Eva Nejedlová)
Foto z naší výpravy za kořeny polských unitářů naleznete ZDE.