Promluvy duše: Letošní Vesna, bohyně jara

Letošní Vesna, bohyně jara

Loni ke mně přišla pootevřenými dveřmi Vesna, bohyně jara a závan všech lučních vůní zatančil po místnosti!  Usmála se na mě a šibalsky mrkla modrým očičkem: Máš zaracha, viď? Já jsem vám to naznačovala, ale když vy lidé si prostě nenecháte ani naznačovat…. Můj zdvižený prst znamená, tato cesta není správná! A jak říká jedno přísloví, i slepá ovce může mít jedno bílé a druhé černé jehně…

Rok uplynul prapodivně a zvláštně. Pozoruji vlhká plující oblaka, jsou nasáklá vodou jako podzimní houba. Za jejich šedou mohutností se kdesi schovává slunce. Vyhlížím svoji milou návštěvnici Vesnu, bohyni jara. Už by tady měla být, 20. března začalo přece astronomické jaro!  Kdo ví, proč má letos zpoždění… Její varovný prst obsahoval jasné poselství lidstvu, byl to nejvyšší příkaz lásky, vzájemnosti a svornosti.

Využili jsme té obrovské šance na jeho uskutečnění? Naplnili jsme ho beze zbytku? Když se ohlédneme za sebe a podíváme se na rok svého vlastního života, co jsme udělali dobrého a laskavého pro sebe, své blízké a bližní? Minulý rok byl rokem divotvorného oráče. Jeho orba byla důkladná a hluboká, odkryla mnoho věcí skrytých pod povrchem. A my, jako hledači pokladů, chodíme po svém poli s detektorem kovů a hledáme to pravé, ryzí, ale i cizí.

Divotvorný oráč není soudcem, ale tříbitelem lidských charakterů, rozlišuje dobré zrno od plev, zobrazuje nás sama jako poutníky v zrcadlovém bludišti světa. Vidíme se malincí, protáhlí, pokřivení, tlustí i tencí. Zděšeně si klademe otázku, opravdu takoví jsme? A ti ostatní, korzují kolem nás, srdečně se zdraví a jejich tváře plují, roztahují se a zase smršťují, řeči tečou jako voda z kohoutku a bez užitku mizí v kanále. Není to hezký obraz, ale je jen odrazem jedné z mnoha možností volby, jak uskutečnit své rozvrhování tady na světě. Neboť máme šanci být pravým opakem, náš obraz může být rovný a hladký, zalitý sluncem pokoje. Vše je rozhodnutím naší svobodné volby.

Toužebně volám Vesnu, bohyni jara. Přeji si, ať slunce polechtá škádlivým paprskem dobré klíčky spící pod povrchem. Zívnou, protáhnou se, začne rašit tráva a z ní nevinně vykouknou bělostné hlavičky sněženek.

Přeji si, ať dobré klíčky vyklíčí v mnoha lidských srdcích, aby dar lásky, tolerance a pochopení dal vzniknout laskavé společnosti. Každý zdravý člověk radši dává než vlastní. Dávání je tvůrčí akt na rozdíl od vlastnění, které v sobě skrývá plíseň ulpívání. Hromadění majetků a věcí kolem nás vytváří bariéru a mezi lidmi klade hranice.  Jedině takové společenství lidí, pro které má dávání vyšší hodnotu než pochybné vlastnění je zdravé společenství. Společenství, kde upřímnost a solidarita, porozumění a empatie, součinnost a prohlubování dobrých mezilidských vztahů, vytváří jemné, ale silné pouto lásky mezi svými členy. Jedině taková společnost, založená na sdílení a vzájemné spolupráci o dobrý život na naší planetě, je cestou k soudržnosti a celistvosti zdravého chodu vesmíru. Tak pojďme přece, budeme si takové Společenství vytvářet spolu!

Máš zase úplného zaracha, viď? Zaslechla jsem náhle něžný hlas Vesny, bohyně jara.

Netrap se, věci lidské, jsou jen klam. Povím ti o celé škále barev vyšších mocností, které nejsou jen hrou na černobílé šachovnici světa.

Jak totiž praví jedno prastaré přísloví: I slepá ovce může mít jedno bílé a druhé černobílé jehně… a milovat bude obě své děti úplně stejně, i když nic nevidí, protože láska mateřská je bezpodmínečná a láska ke stvoření je tím nejvyšším darem, který nám matka příroda darovala.

Vesna, bohyně jara 2020 k přečtení ZDE.

Audiozáznam ZDE. Je třeba srolovat níže.